text
Zpráva o zahraničním ohlasu smrti Jana Palacha, Svobodné slovo, 25. leden 1969 (Zdroj: ABS)
Zahraniční časopisy věnovaly činu Jana Palacha mnoho prostoru (Zdroj: ABS, Archiv UK)
Zahraniční časopisy věnovaly činu Jana Palacha mnoho prostoru (Zdroj: ABS, Archiv UK)
Zahraniční časopisy věnovaly činu Jana Palacha mnoho prostoru (Zdroj: ABS, Archiv UK)
Zahraniční časopisy věnovaly činu Jana Palacha mnoho prostoru (Zdroj: ABS, Archiv UK)
Výtah z reakcí evropského tisku na čin Jana Palacha, týdeník Zítřek, 29. leden 1969 (Zdroj: Národní muzeum)
Náměstí nedaleko Eiffelovy věže v Paříži, které dříve neslo jméno „Place de Varsovie“ (Varšavské náměstí), bylo v roce 1969 přejmenováno na náměstí Jana Palacha (Zdroj: ČTK/UPI)
Římský deník Il Tempo inicioval krátce po Palachově smrti sbírku na postavení jeho pomníku. Již 18. ledna 1970 mohl primátor Clelio Darida odhalit v bývalé olympijské vesničce v Římě dílo sochaře Vittoria Colbertalda (Zdroj: ABS)

Zahraniční ohlasy

„Včera večer vyšli do ulic svého města i vídeňští studenti, aby masovou demonstrací projevili svou solidaritu s československými studenty. S několika desítkami transparentů uspořádali tichý průvod

Svobodné slovo, 25. leden 1969

Na Československo byla upřena mezinárodní pozornost již v období pražského jara a především po 21. srpnu 1968 – okupovaný národ uprostřed Evropy si tehdy získal sympatie po celém světě. V lednu 1969 přitáhl čin Jana Palacha tuto pozornost zpět. Světová veřejnost byla pohnuta mimořádností jeho protestu, který nebyl do této doby v Evropě známý.

Soustrast nad smrtí Jana Palacha vyjádřil generální tajemník OSN U Thant, čest jeho památce vzdal italský premiér Mariano Rumor a indická předsedkyně vlády Indíra Gándhíová prohlásila, že se přiřadil ke galerii světových mučedníků – po bok Mahátmy Gándhího. Úctu jeho památce vzdal také papež Pavel VI., který ve svém poselství 26. ledna 1969 uvedl: „Není možné schvalovat tragickou formu tohoto svědectví, ale jeho hodnotu uchovejme, protože ukazuje na svrchovanost oběti sebe sama z lásky k druhým.“

>>>

V řadě západoevropských měst uspořádali studenti vzpomínkové průvody. Největší akce proběhly v Římě, Miláně, Florencii, ve Vídni a Amsterodamu. V Itálii byla již v lednu 1969 zahájena sbírka na Palachův pomník. O rok později byla socha skutečně odhalena a římské náměstí, na němž pomník stojí, bylo přejmenováno na Piazza Jan Palach. Pomníky vznikaly i v jiných městech a jméno Jan Palach se ocitlo v názvech mnohých náměstí a ulic po celém světě. Jan Palach měl v zahraničí rovněž řadu svých následovníků, z nichž několik se objevilo také v jiných zemích sovětského bloku.

Jména Jana Palacha a Jana Zajíce se v zahraničním tisku objevovala ještě několik měsíců po jejich činu. V následujícím dvacetiletí jejich památku ve větší míře připomínal jen československý exil a jeho tisk. Velké pobouření vyvolalo zejména zrušení jeho hrobu na Olšanských hřbitovech v roce 1973. V Londýně založil Jan Kavan tiskovou agenturu Palach Press, která rozšiřovala zprávy o protirežimní opozici v Československu a pomáhala distribuovat exilovou literaturu. V Paříži pak byla francouzským výborem na podporu Charty 77 udělována Cena Jana Palacha.

>>>