Elijahu Rips
* 12. prosinec 1948, Riga
Někdo musí dokázat, že všechny nelze umlčet.
Ilja Aronovič Rips, 13. duben 1969
Dne 13. dubna 1969 se v Rize pokusil o sebeupálení na protest proti okupaci Československa dvacetiletý student matematiky Ilja Aronovič Rips.
Narodil se 12. prosince 1948 v Rize jako Ilja Aronovič Rips, po svém odchodu do Izraele v roce 1971 přijal jméno Elijahu. Vyrůstal v židovské rodině, otec vyučoval v Rize matematiku. Základní školu absolvoval jako vynikající žák o dva roky dříve, než bylo obvyklé. V roce 1964 se jako středoškolák zúčastnil mezinárodní matematické olympiády v Moskvě a poté byl v šestnácti letech přijat na Lotyšskou státní univerzitu, kde studoval matematiku na Fakultě matematiky a fyziky.
V roce 1968 ho velmi zaujaly události v Československu, o kterých se dozvěděl prostřednictvím zahraničního rozhlasu. V létě 1968 byl v rámci vysokoškolské studia povolán na vojenské cvičení v Kaliningradské oblasti. Vojenský útvar, kde sloužil, se poté zúčastnil invaze do Československa. Studenty, kteří byli u jednotky, odveleli do Rigy. Pro Ripse znamenalo vojenské potlačení pražského jara hluboké zklamání.
V lednu 1969 se dozvěděl o sebeupálení Jana Palacha (o dalších živých pochodních v sovětském bloku nevěděl). Postupně v něm zrálo rozhodnutí protestovat stejným způsobem. Narozdíl od Palacha však nechtěl svým činem vyvolat masové protesty: „Ne, byl to můj osobní protest, kterým jsem nechtěl nic rozpoutávat. Můj čin pramenil z absolutní hořkosti. Přestal jsem věřit, že se komunismus může zhroutit tak, jak se to později stalo.“ Na protest se připravoval několik dnů. Na transparent napsal v ruštině nápis „Protestuji proti okupaci Československa“. Napsal také dopis na rozloučenou, který adresoval svým přátelům.
Jako symbolické místo pro svůj protest si Rips zvolil Pomník svobody na stejnojmenném náměstí v centru Rigy, kam přišel s lahví benzínu, transparentem stočeným v novinách a zápalkami 13. dubna 1969 okolo 16. hodiny: „Kousek od památníku jsem se polil benzínem, vybalil jsem transparent, položil na zem a zapálil se. Okamžik, kdy už není cesty zpět, nastal, když jsem roztáhl transparent.“ Kolemjdoucí hořícího mladíka rychle uhasili, takže utrpěl jen lehké popáleniny na krku a na rukou. Kolem se rychle shromáždil dav lidí, mezi nimiž byl také příslušník KGB, který Ripse odvedl k výslechu. Po několika hodinách byl popálený mladík odeslán do psychiatrické léčebny, kde byl umístěn do uzavřeného oddělení. Druhý den byl Rips oficiálně zatčen, obviněn z „antisovětského vystoupení“ a přemístěn do hlavní věznice v Rize. Byl také vyloučen z vysoké školy.
V říjnu 1969 byl Rips soudem označen za schizofrenika a poslán do psychiatrické léčebny v Rize. Lékaři se k mladíkovi ovšem chovali přátelsky a umožnili mu kontakt s příbuznými. Disidentovi Vladimiru Bukovskému se tehdy podařilo zaslat informace o jeho případu účastníkům mezinárodního matematického kongresu a pod mezinárodním tlakem byl Rips na jaře 1971 propuštěn z léčebny. Na konci stejného roku se mu podařilo s celou rodinou dosáhnout vystěhování do zahraničí. Od ledna 1972 žije v Izraeli, kde vystudoval Hebrejskou Univerzitu v Jeruzalémě, na které nyní působí jako profesor. V dubnu 2009 navštívil Elijahu Rips poprvé Prahu.
Literatura: >>>
HRADILEK, Adam: Myslet na celý svět. Rozhovor s Elijahu Ripsem, In: Paměť a dějiny, roč. 3, č. 1 (2009), s. 40–45, dostupné na stránce http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/040-045.pdf (ověřeno 19. 7. 2011).
HRADILEK, Adam (ed.): Za vaši a naši svobodu. Torst – ÚSTR, Praha 2010.
JANSONS, Ritvars (ed.): The Aftermath of Prague Spring nad Charter 77 in Litvia/the Baltics. The State Archives of Latvia, Vilnius 2008, dostupné na stránce http://www.itl.rtu.lv/LVA/Praga68/index.php?id=1002 (ověřeno 19. 7. 2011).
KAMIŃSKI, Łuskaz: První živá pochodeň ve východním bloku. Ryszard Siwiec (1909–1968), In: BLAŽEK, Petr – EICHLER, Patrik – JAREŠ, Jakub a kol: Jan Palach ´69. FF UK – ÚSTR – Togga, Praha 2009, s. 115–127.