Josef Hlavatý
* 4. prosinec 1943, Křimice
† 25. leden 1969, Plzeň
„Zdravotní stav jest kritický. Při převozu do nemocnice řekl Hlavatý pouze své jméno, adresu a na dotaz lékaře, proč svůj čin spáchal, uvedl, že tak učinil na protest proti Rusům, že Rusy nemá rád.“
Ze zprávy o mimořádných událostech hlášených Veřejnou bezpečností, 21. ledna 1969
Dne 20. ledna 1969 se v Plzni polil petrolejem a zapálil pětadvacetiletý dělník Josef Hlavatý. První následovník Jana Palacha o pět dnů později v nemocnici zemřel.
Podle dobové zprávy ministerstva vnitra bylo jen na území českých zemí od 16. do 31. ledna 1969 zaznamenáno celkem 10 případů pokusu o sebeupálení, z toho dva skončily smrtí. Vedle Jana Palacha zemřel na následky popálenin rovněž Josef Hlavatý, který se 20. ledna 1969 kolem osmé hodiny večer zapálil na Dukelském náměstí (dnešní Náměstí T. G. Masaryka) v Plzni poblíž budovy Československé státní banky. Náhodní chodci hořícího muže uhasili a zavolali záchranku. Hlavatý svůj čin uskutečnil na symbolickém místě, kde v minulosti stál prvorepublikový Pomník Národního osvobození, jehož dominantou byla socha prvního československého prezidenta Masaryka (obnoven byl opět po roce 1989).
Na místě činu několik hodin diskutoval hlouček lidí, který se postupně rozrostl asi na 150 osob. Kdosi přinesl státní vlajku, na kterou položil trnovou korunu. Na místo také někdo přinesl z novin vystřižený portrét Jana Palacha, u kterého lidé zapalovali svíčky. Ještě téhož večera se o činu Hlavatého dozvěděla širší veřejnost, neboť se o něm při živém televizním projevu zmínil prezident republiky Ludvík Svoboda, který touto cestou emotivně žádal mladé lidi, aby se po Palachově vzoru neupalovali. „Právě jsem dostal otřesnou zprávu, že v Plzni podobným způsobem vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk,“ prohlásil viditelně šokovaný politik. Jeho obava, že se možná jedná o člena Palachovy skupiny, se nenaplnila. Již druhého dne rozhlas a televize zveřejnily, že Josef Hlavatý je problematickým alkoholikem, který nezvládl osobní život a jehož sebeupálení není proto možné spojovat s činem jeho předchůdce, kterého osobně vůbec neznal. Ve stejném duchu s odvoláním na ministerstvo vnitra následně Hlavatého vykreslil deník Rudé právo.
Podle archivních dokumentů z vyšetřování se v případě Josefa Hlavatého patrně jednalo o mladíka s velkými osobními problémy. Vyrostl v rodině bývalého bachaře borské věznice. Učil se původně slévačem, ale pro časté absence a problémy s alkoholem byl z učení vyloučen. Poté vystřídal několik povolání, naposledy byl zaměstnán jako dělník v plzeňském pivovaru. V roce 1964 se oženil a měl dvě děti. Manželství však nebylo šťastné, po čtyřech letech manželka odešla a požádala o rozvod. Necelé dva týdny před tragickým činem, 9. ledna 1969, bylo jejich manželství rozvedeno. Vyšetřovatelé zjistili, že Josef Hlavatý nesl tuto skutečnost těžce, zejména ho trápilo, že výchova dětí byla soudem svěřena manželce. Podle jejího svědectví i výpovědí několika přátel občas mluvil o sebevraždě.
Bývalá manželka rovněž tvrdila, že se Josef Hlavatý nikdy o politiku nezajímal, což ale částečně popírají výpovědí jiných osob, jak je uvedeno ve zprávě o výsledcích vyšetřování: „V srpnových událostech byl velmi aktivní, celé noci dlel u rozhlasu v Plzni a zúčastnil se [na] strhávání orientačních tabulek ulic, jakož i psaní protisovětských hesel. Od té doby začal mít k SSSR nepřátelský postoj. Předtím však sympatizoval s politikou SSSR, stejně jako jeho rodiče. V posledních dnech byl Hlavatý zádumčivější, ale neví se přesně, jestli v důsledku rozvodu nebo pod dojmem upálení studenta Palacha. O tomto činu však s jeho nejbližšími celkem nemluvil.“
Část osudného dne strávil Josef Hlavatý v restauraci Lidový dům, kde vypil několik piv. Okolo 19. hodiny odešel k rodičům, kde vzal láhev petroleje a vypravil se nalehko oblečený na přibližně sto metrů vzdálené Dukelské náměstí, kde se následně zapálil. Z místa činu byl s těžkými popáleninami odvezen do vojenské nemocnice v Plzni. Utrpěl popáleniny třetího stupně na obličeji, hrudníku a břiše, popáleniny druhého stupně na zádech a na hlavě. Dne 25. ledna 1969 v nemocnici zemřel. Vzhledem k tomu, že byl jeho čin zpochybněn, proběhl jeho pohřeb v tichosti.
Literatura: >>>
BLAŽEK, Petr – EICHLER, Patrik – JAREŠ, Jakub a kol: Jan Palach ´69. FF UK – ÚSTR – Togga, Praha 2009.