Oskar Brüsewitz
* 30. květen 1929, Vilkyškiai
† 22. srpen 1976, Halle
„Radiogram všem, radiogram všem, církev v NDR žaluje komunismus za jeho utlačování dětí a mladistvých ve školách.“
Oskar Brüsewitz, 18. srpen 1976
Evangelický farář Oskar Brüsewitz se 18. srpna 1976 polil benzínem a zapálil na protest proti utlačování křesťanů v NDR a proti kolaboraci vedení evangelické církve se státem.
Oskar Brüsewitz se narodil 30. května 1929 v Litvě v ekumenické rodině. Již od mládí byl spolu se svými třemi sourozenci ovlivněn křesťanským prostředím, které je obklopovalo; jeho vývoj především formovalo evangelické vyznání otce. V letech 1935 až 1943 navštěvoval obecnou školu a posléze se začal učit obchodníkem. V šestnácti letech byl však povolán do wehrmachtu a až do konce války bojoval proti Rudé armádě ve Varšavě, na Litvě a ve východním Prusku jako střelec z pancéřové pěsti. Na podzim 1945 se vrátil z válečného zajetí, vyučil se obuvnickým mistrem v Osnabrücku a o dva roky později se se svou rodinou usadil v západním sektoru. Od roku 1949 působil jako živnostník se specializací na dětskou obuv. V roce 1951 se však rozvedl a o tři roky později přesídlil do východního Německa, kde se v roce 1955 opětovně oženil,. Později působil v durynském Weiβensee. V tomto období se u něho objevuje intenzivní zájem o studium teologie. Zdravotní potíže jej však již po několika týdnech donutily ukončit započaté studium kazatelské školy v Lutherově Wittenbergu.
V roce 1963 byl jeho malý obuvnický podnik přeměněn na družstvo, ve kterém O. Brüsewitz krátký čas působil jako vedoucí oddělení. Již o rok později však zahájil studium kazatelské školy v Erfurtu, které v roce 1969 úspěšně dokončil. Rok byl pomocným farářem v městečku Droβdorf-Rippicha (okres Zeitz) a od konce roku 1970 zde až do srpna 1976 působil jako farář. Svými radikálními akcemi proti nucené ateizaci společnosti a systematickou a inovátorskou prací s mládeží iritoval nejen východoněmeckou státní bezpečnost (Stasi), která jej sledovala již od poloviny 50. let a označila jej za „bojovného faráře“, ale i církevní vedení. To podle jeho názoru nedostatečným způsobem reagovalo na proticírkevní politiku komunistické strany. Velkou pozornost vyvolala například jeho reakce na stranickou propagandu, která v roce 1975 přišla s heslem „I bez Boha a slunce svitu sklidíme naši úrodu“. Brüsewitz tehdy napsal na svůj koňský povoz „Bez deště a bez Boha zbankrotuje celý svět“ a vyrazil do okresního města Zeitz, kde způsobil dopravní zácpu.
Postupně se stupňoval tlak státních orgánů na Brüsewitzovy nadřízené. Církev začala mluvit o jeho přemístění a připravovala kontrolu jeho činnosti. V této době se Brüsewitz začíná cíleně zajímat o lékařské informace popisující následky sebeupálení. V létě 1976 se pak rozhodl vykonat čin, který natrvalo změnil pohled mnohých farářů a věřících na situaci evangelické církve v NDR. 18. srpna posnídal se svou rodinou, nechal si od dcery zahrát oblíbenou skladbu na klavír a objal svoji ženu. Pak nasedl do auta a odjel do Zeitzu, kam dorazil krátce po desáté hodině dopolední. Zastavil před kostelem blízko pěší zóny v samém centru města a na svůj vůz umístil transparent s nápisem „Radiogram všem, radiogram všem, církev v NDR žaluje komunismus za jeho utlačování dětí a mladistvých ve školách“. Následně se polil benzínem a zapálil. Přestože byl po několika minutách uhašen kolemjdoucími lidmi, byl jeho stav velmi vážný. O čtyři dny později, 22. srpna 1976, Oskar Brüsewitz umírá, aniž by k němu Stasi pustila jeho ženu.
Životní příběh Oskara Brüsewitze je klasickým příkladem toho, jak se člověk postupně střetává s totalitní mocí, která se zpochybňováním svého mocenského monopolu cítí zásadně ohrožena. Zároveň je dokladem skutečnosti, že potřeba ochrany vlastní mravní integrity může vést jedince až k činu, kterým dává přednost této integritě před svojí existencí. Oběť faráře Brüsewitze nevyvolala tak masivní reakci východoněmecké společnosti, jako tomu bylo v případě Jana Palacha v Československu. Přesto byl však její význam mimořádný. Mnozí pochopili, že nelze nadále ustupovat státnímu tlaku a přiklonili se k aktivní podpoře neoficiálních aktivit v rámci církve.
Německý historik Ehrhart Neubert po právu řadí čin Oskara Brüsewitze mezi „nejvýznamnější události dějin východoněmeckého odporu“.
Literatura: >>>
KLIER, Freya: Oskar Brüsewitz – Leben und Tod eines mutigen DDR-Pfarrers. Bürgerbüro, Berlin 2004.
KOWALCZUK, Ilko Sascha – SELLO, Tom: „Für ein freies Land mit freien Menschen.“ Opposition und Widerstand in Biographien und Fotos. Robert-Havemann-Gesellschaft, Berlin 2006.
KRAMPITZ, Karsten – TAUTZ, Lothar – ZIEBATH, Dieter (eds.): „Ich werde dann gehen…“. Erinnerungen an Oskar Brüsewitz. Evangelische Verlagsanstalt, Leipzig 2006.
MOTSCHMANN, Klaus: Oskar Brüsewitz. Naumann, Würzburg 1978.
MÜLLER-ENBERGS, Helmut – STOCK, Wolfgang – WIESNER, Marco: Das Fanal. Das Opfer des Pfarrers Brüsewitz aus Rippicha und die evangelische Kirche. Aschendorff, Münster 1999.
NEUBERT, Ehrhart: Geschichte der Opposition in der DDR 1949–1989. Christoph Links Verlag, Berlin 1997.
SCHULZE, Harald (ed.): Das signal von Zeit – Reaktionen der Kirche, des Staates und der Medien auf die Selbstverbrennung von Oskar Brüsewitz 1976. Eine Dokumentation. Leipzig 1993.
VILÍMEK, Tomáš: „Protestuji proti církevní politice NDR!“, In: BLAŽEK, Petr – EICHLER, Patrik – JAREŠ, Jakub a kol: Jan Palach ´69. FF UK – ÚSTR – Togga, Praha 2009, s. 128–137.
ZECH, Karl-Adolf: Die Angst vor dem toten Landpfarrer, In: Horch und Guck, roč. 2, č. 19 (1996), s. 1–32.