Studentské hnutí

„Prohlašujeme veřejně, že krédem našich činů je výhradně humánní myšlenka socialismu v Československé socialistické republice. Legální i nelegální nátlak vyvíjený na Československou socialistickou republiku považujeme pouze za dočasný. Nesmíříme se nikdy s tolerováním velmocenské politiky vedoucí k rozdělení národů. Lidstvo musí spojovat myšlenka vzájemného respektování, nikoliv psychóza strachu. Budeme-li přesvědčeni, že činy naší vlády a vedení Komunistické strany Československa nesměřují výrazně k uvedeným cílům, vystoupíme znova.“

Z prohlášení Akčního výboru pražských vysokoškoláků

a Svazu vysokoškolského studentstva o rozhodnutí vstoupit

do okupační stávky na podporu deseti požadavků SVS, listopad 1968

Od první poloviny 60. let 20. století se v Československu postupně uvolňoval studentský život, razantně potlačený po únoru 1948. Aktivní studenti se soustředili kolem fakultních časopisů a výborů Československého svazu mládeže (ČSM), na některých školách vznikaly výbory zcela nové a nezávislé (například na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vznikl spolek s recesistickým názvem Klikoživ – Klika opozičních živlů). Jedním z projevů uvolnění se v polovině šedesátých let staly studentské majálesy, jimž v ulicích přihlížely statisíce lidí.

Již v roce 1966 se však vedení režimu vrátilo k ostřejšímu kurzu. Jeho symbolem se stalo vyloučení studentského předáka Jiřího Müllera ze studia na Českém vysokém učení technickém a jeho následné povolání k základní vojenské službě. O půl roku později byl stejně postižen Luboš Holeček. Zásadním přelomem se staly strahovské události. Po jednom z pravidelných výpadků elektřiny na strahovských kolejích se 31. října 1967 studenti vydali do ulic. Tam je však brutálně rozehnali příslušníci Veřejné bezpečnosti. Nepřiměřený zásah vzbudil velkou kontroverzi i ve vedení KSČ a stal se jedním z podnětů pro diskusi o odvolání Antonína Novotného. Pro studenty samotné to znamenalo definitivní rozchod s prorežimním ČSM.

Na jaře 1968 vznikaly na fakultách Akademické rady studentů (ARS) a další nezávislé organizace. Jako zastřešující organizace v českých zemích byl ve stejném období založen Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy (SVS).

Studenti výrazně zasahovali i do celostátního dění. V březnu a dubnu 1968 uspořádali veřejné mítinky mládeže, na nichž konfrontovali představitele reformního procesu s ostrou kritikou komunistické strany i s požadavkem vzniku opozičních stran. Mítinky navíc přenášel rozhlas a díky tomu mohla radikální názory studentů slyšet i široká veřejnost. Velké ohlasy vzbudila studentská podpora Čestmíra Císaře při jeho zamýšlené prezidentské kandidatuře či demonstrace studentů za znovunavázání diplomatických vztahů s Izraelem.

Po srpnové okupaci, a především pak na podzim 1968 patřili studenti mezi nejaktivnější skupiny, které vzdorovaly nastupující „normalizaci“. Ve dnech 18. až 21. listopadu 1968 zorganizovali na fakultách v celém Československu okupační stávku na podporu „studentského desatera“, v němž kladli vedení KSČ řadu požadavků. Žádný z nich se však nepodařilo prosadit, a nejen mezi studenty se tak na konci roku 1968 začaly šířit pocity beznaděje.