text
Plánek nakreslený v březnu 1969 vyšetřovatelem Veřejné bezpečnosti na základě výpovědi svědkyně Věry Miláčkové (Zdroj: ABS)
Dopoledne 16. ledna 1969 si Jan Palach zakoupil dvě umělohmotné nádoby, do
nichž si nechal na benzinové pumpě v Opletalově ulici načerpat benzin. Fotografie ohořelé nádoby se zachovala ve spisu Veřejné bezpečnosti, druhá 
shořela na místě činu (Zdroj: ABS)
Prostor před Národním muzeem, kde se Jan Palach zapálil, 16. leden 1969 (Zdroj: ABS)
Fotografii z místa činu pořídil 16. ledna 1969 technik Veřejné bezpečnosti (Zdroj: ABS)
Figurant Veřejné bezpečnosti ukazuje místo, kam doběhl hořící Jan Palach (Zdroj: ABS)
Opis záznamu příslušníků Veřejné bezpečnosti o činu Jana Palacha z 16. ledna 1969 (Zdroj: ABS)
V pátek 17. ledna 1969 otiskl deník Práce článek o případu sebeupálení na Václavském náměstí, z něhož se náhodně Libuše Palachová dozvěděla při cestě do Prahy o činu svého syna (zdroj: ABS)
V pátek 17. ledna 1969 otiskl deník Práce článek o případu sebeupálení na Václavském náměstí, z něhož se náhodně Libuše Palachová dozvěděla při cestě do Prahy o činu svého syna (zdroj: ABS)

Protest

„V době, kdy jsem jmenovaného viděl hořet, plameny již byly tak mohutné, že jsem viděl spoře jen jeho výraz v obličeji (...) Než jsem však mohl něco podniknout, jmenovaný hořící mladík přeběhl vzdálenost od zdi pod Muzeem k zábradlí do blízkosti mého vozidla, přeskočil zábradlí od chodníku a kolem mého vozidla a vozidla MB 1000, které stálo po mé levé ruce, se přeřítil do vozovky a zaběhl za elektrickou pouliční dráhu, která v tuto dobu projížděla ve směru od spodu Václavského náměstí k Muzeu.“

Výpověď svědka Palachova protestu Josefa Kříže, 17. leden 1969

Šokující protest Jana Palacha viděla řada svědků, jejichž výpovědi se dochovaly ve vyšetřovacím spise Veřejné bezpečnosti a umožňují jeho velmi přesnou rekonstrukci. Okolí místa vypadalo v lednu 1969 jinak než dnes. Hlavní budova Národního muzea byla integrální součástí Václavského náměstí, neoddělena magistrálou. Po celém náměstí vedla řada tramvajových linek, jedna ze zastávek byla hned vedle sochy sv. Václava.

Jan Palach si u zábradlí kašny odložil kabát a z aktovky vyndal lahvičku s nápisem Ěter. Otevřel ji nožem a dal si ji k obličeji. Poté se u kašny polil benzinem a zapálil. Přeskočil zábradlí, proběhl mezi zaparkovanými automobily směrem k pomníku sv. Václava. Poté byl málem sražen projíždějící tramvají. Zřejmě proto zahnul směrem k Domu potravin, poblíž něho padnul na vozovku a byl zde náhodnými svědky uhašen jejich kabáty. Na Palachovu výzvu otevřeli přihlížející aktovku zanechanou u kašny a přečetli si jeho dopis. Po několika minutách na místě zastavila sanitka ministerstva vnitra, která jela náhodou kolem.

>>>

Popálený mladík, který byl stále při vědomí, byl nejdříve převezen do nemocnice na Karlově náměstí. Zde však nebyl službou přijat a sanitka byla poslána do Legerovy ulice, kde tehdy sídlila Klinika plastické chirurgie Fakultní nemocnice na Vinohradech, jejíž součástí bylo oddělení pro léčbu popálenin. Přijat zde byl ve 14.45 hodin. Když byl odvážen do nemocničního pokoje, zdůrazňoval zdravotním sestrám, že není sebevrah, ale že se zapálil na protest - podobně jako buddhisté ve Vietnamu.

Na místě Palachova činu se shromáždil velký dav lidí. Záhy přijeli také hasiči a vyšetřovatelé Veřejné bezpečnosti, kteří vyslechli první svědky a pořídili fotografie. U kašny našli sedm střepů z lahvičky a ohořelou umělohmotnou nádobu. Na místě také našli dva papíry formátu A4, na nichž patrně svědek Palachova protestu tuší napsal „Zde se upálil 20letý student“. Příslušníci VB také zabavili Palachovy osobní věci, mezi nimi dopis, ve kterém vysvětloval svůj čin. Na jeho základě později rozhodli vyšetřovatelé o zahájení trestního stíhání pro trestný čin účasti na sebevraždě. Již dvě hodiny po Palachově činu vydala Československá tisková kancelář krátkou zprávu o sebeupálení studenta filozofické fakulty, ve které byl Jan Palach uveden pouze iniciálami.

>>>